Nejsme jiní. Ani odolností, ani inteligenci.
Takže omikron se v Česku chová úplně stejně jako jinde. Exponenciální nástup počtu nakažených a lineární pokles nemocných, i těch v těžkém stavu. Zanedbatelný pokles zemřelých. Ale když zemře někdo aspoň trochu známý, a to s vysokou pravděpodobností ne na komplikace způsobené SARS Cov-2, je z toho aféra v médiích a útok na zdravé neočkované, kteří nemoc překonali s prstem v nose. A stále větší hysterie, že naprosto převážná část rodičů má rozum a nechce své mladé savce očkovat.
Vláda je opět překvapená, neví, co dělat a její reakce je vlastně blbější než blbá. Mnozí experti nadále plácají hovadiny, občas se k nim
přidá i nějaký ten europoslanec.
A hlavně už zase marníme šanci být v něčem o něco chytřejší a lepší než ti, kteří to chytli dříve, prošli tím a tím pádem máme k dispozici nesmírně cenné údaje, které mohly aspoň trochu ochránit ekonomiku a školství. Ale ne, my se musíme zachovat jako idioti, poslat bezpříznakové děti ze škol domů, aby nakazili ten zbytek neočkovaných seniorů a zavedeme pojem pracovní karanténa, který dává smysl asi jako (a teď si půjčím přirovnání Jindřicha Šídla) křesťanský demokrat.
Když vidím nebo slyším Válka, opravdu někdy pochybuji, jestli je to jen tím, že “je z Brna” anebo to má nějaké vážnější příčiny. Ten člověk ve mně vyvolává to, v čem mistrovsky vynikal dramaturg a režisér Jára Cimrman: prvek očekávání a prvek zklamání. Opravdu frustrační kompozice. Ale naděje umírá poslední a vláda se teprve rozkoukává a tak před jejím dnešním zasedáním budu očekávat. A pak napíšu, jestli koponují stále stejně.
Komentáře
Okomentovat